K opracování píšťaly přistoupíme, až když máme hotové zvukotvorné zařízení a vyvrtány hmatové otvory. Pokud má dřevo zajímavé výstupky a hrboly a jeho stěny nejsou příliš silné, nemusíme jej hoblovat, stačí z něj oškrábat lýko tupým nožem nebo Cidlinou.

Oškrabávání lýka cidlinou

Pokud se rozhodneme dřevo hoblovat, je pro jemnější práci vhodné použít žiletkový hoblík. Při hoblování se snažíme získat co nejrovnoměrnější stěnu.

Ztenčování stěny žiletkovým hoblíkem

Na vyhlazení povrchu se používají brusné papíry. Doporučuji dřevo brousit ve směru shora dolů, tedy ve směru růstu vláken. Pokud totiž brousíme kolmo k růstu vláken, tedy jakoby okolo, zůstávají na dřevě viditelné rušivé škrábance.

Brousit začneme papírem s větší zrnitostí, například 80 a končíme podle toho, jak hladké a tedy i lesklé stěny chceme dosáhnout. Zrnitost brusných papírů volíme tak, abychom byli schopni vždy vybrousit drobné škrábance, které vznikly při použití předcházejícího papíru s nižší zrnitostí. Na úplné zahlazení můžeme použít hobliny.

Jemné zahlazování hoblinami

Když máme píšťalu opracovanou a obroušenou, můžeme na ni vyřezat ornament. Ten si na píšťalu můžeme přímo nakreslit nebo jej nakreslíme na pauzovací papír, nalepíme na píšťalu a potom protlačíme.

Kreslení ornamentů přímo na píšťalu

Linka ornamentu se obvykle vyřezává nožíkem s krátkou čepelí. Řez ve tvaru písmena V se asi nejlépe vyřezává tak, že si nejprve vyřežeme kolmo hlubší čáru a potom k ní šikmo uděláme řezy z jedné i z druhé strany a nakonec začistíme případné nedořezky.

Vyřezávání ornamentu

Pokud chceme nechat dřevo v přírodní barvě a zároveň chceme zvýraznit vyřezanou linku, můžeme použít prach z borovicové kůry. Ten si nabrousíme na hrubém brusném papíru. Tento prach potom zaneseme do zářezů a píšťalu začistíme jemným brusným papírem.

Začištění ornamentu brusným papírem

Pokud chceme dřevo barvit, existuje více způsobů. Velmi rozšířeným je leptání ornamentu kyselinou dusičnou. To se dřevo zbarví hnědočerveně. Kyselina se nanáší zaostřenými hůlkami z tvrdého dřeva nebo z bambusu, které jsou vůči rozleptání odolnější. Přesto je třeba hůlky často měnit. Kyselinu je lepší nanášet na dřevo až když je naolejované, méně se pak totiž rozpíjí. Při leptání je důležité, aby byla v místnosti dostatečně vysoká teplota. Pokud je příliš chladno nebo vlhko, kyselina dřevo neleptá dostatečně a tedy ani výrazně nezbarvuje, vytvářejí se odstíny zelené. Po zaschnutí kyseliny se ještě dřevo zahladí velmi jemným brusným papírem.

Mnozí výrobci barví dřevo různými syntetickými mořidly. Mně se však daleko více osvědčilo používat vývar z ořechových slupek. Takto zabarvené dřevo vypadá přirozeněji a hřejivěji.

Nanášení mořidla z ořechových slupek

Výroba vývaru z ořechových slupek

Vývar z ořechových slupek se přitom připravuje velice jednoduše. Stačí si na podzim nasbírat měkké ořechové slupky (ne skořápky), které jsou nejprve zelené, ale po dozrání ořechu zhnědnou až zčernají. Nasbírané slupky zalijeme vodou a asi půl hodiny vaříme, potom scedíme. Pokud chceme tmavší odstín, vaříme déle a necháme odpařit více vody.

Naolejováním píšťaly se výrazně zlepší její akustické vlastnosti a také se oživí barva a struktura dřeva. Při výrobě nástroje je třeba počítat s tím, že při naolejování se mírně zvýší ladění nástroje (zhruba o 10-20 centů) a jeho vysycháním opět klesá. Olejuje se poté, když už máme vyřezán ornament, případně namořené dřevo. V případě leptání ornamentů kyselinou je dobré olejovat před leptáním.

Při olejování je důležité, abychom olej rozlili po celém povrchu píšťaly a to i zevnitř, případně naléváme olej přes okénko.

Nalévání oleje skrze okénko

Nejspolehlivěji toho dosáhneme, když píšťalu ponoříme do vaničky s olejem, kde ji můžeme nechat i několik dní. U rozměrnějších píšťal a fujar je praktičtější jednoduše olej rozlít po vnitřních i venkovních stěnách a potom nechat vytéct.

Píšťaly, které vyrábím, jsou naolejované lněným olejem. Někteří výrobci používají také minerální oleje. Každá z možností má své výhody i nevýhody. Mám zkušenost, že lněný olej zlepší zvuk píšťaly více než minerální oleje (například parafínový olej). Lněný olej je vysychající, to znamená, že po vyschnutí, které může trvat i půl roku, vytvoří souvislou tuhou vrstvičku. To může být nevýhodou při opakovaném olejování pro opětovné zlepšení kvality zvuku. Nástroj se totiž postupně začne zanášet vrstvami oleje. (Doporučuje se píšťaly jednou za čas, zhruba za půl roku, znovu olejovat.) Minerální oleje při zasychání žádnou vrstvičku nevytvářejí a jsou tedy pro opakované olejování vhodnější.

Musím upozornit, že dokud lněný olej nevyschne, má tendenci nasáknout do předmětů, o které je píšťala delší čas opřená. Tak mohou vzniknout skvrny na stěně, předmětech z kůže nebo na látkách z přírodního materiálu.

V žádném případě nedoporučuji používat k olejování stolní oleje, například řepkový nebo slunečnicový. Tyto oleje totiž nevysychají a zůstávají na povrchu, lepí se na ně špína a nástroje jsou i po několika letech stále lepkavé.

Když olej na píšťale vyschne, můžeme šelakovat. Šelak nanášíme štětcem nebo hadříkem potom jej hadříkem doleštíme. Obvykle stačí nanést dvě nebo tři vrstvy šelaku. Šelak nemá v případě píšťal výraznou akustickou funkci, slouží spíše jako další ochrana dřeva před povětrnostními vlivy a špínou a také zvýrazňuje kresbu dřeva.

Nanášení šelaku štětcem

Leštění šelaku hadříkem